Nějak to funguje. Ale jak dlouho?

Průvodce: Mojmíra Pekárková

Říjnovým srazem Podnikatelů Slovácka nás provedla Mojmíra Pekárková – jenže tentokrát ne v roli moderátorky, na kterou jsme zvyklí. Byla řečníkem. Vzali jsme si do ruky kalkulačky a prošli pár otázek, na které v běžném provozu firmy nikdy nezbyde čas: Kdo jsou moji zákazníci? Kolik doopravdy potřebuju vydělat – a za kolik? Odkud letos přišly moje největší zakázky, přišly samy, nebo jsme si pro ně došli? A kolik procent příjmu tvoří ten jeden největší zákazník? Přišly stálice, lidé, co dorazili podruhé po zářijovém srazu, i pár úplně nových tváří, některé na pozvání, jiné samy od sebe.

O čem to bylo

Žádná teorie na sto stran. Mojmíra rozdala pár otázek a nechala nás počítat přímo na místě – stačil telefon s kalkulačkou. Kdo jsou moji zákazníci. Kolik doopravdy potřebuju vydělat. Odkud letos přišly největší zakázky. A kolik procent příjmu tvoří ten jeden největší zákazník.

Otázky byly jednoduché a nikoho netlačily do tabulek na sto řádků – ale odnesl si je každý jinak, ať měl pár klientů, nebo stovky. Síla večera totiž nebyla v tom, že by člověk slyšel něco úplně nového. Byla v tom, že se na chvíli zastavil a poslechl si i ty ostatní – a i zavedená firma, co jede dlouho dobře, jede občas hlavně ze setrvačnosti. Někdo si tak udělal plán na tři roky dopředu, jiný si ujasnil jen jednu jedinou věc. Většina z nás to nedělá špatně. Ale po workshopu má každý aspoň jednu věc, kterou chce dotáhnout.

Do řeči se přidal i Andrej Irša se svou teorií prasátka, hrabječek a háčku: zakázku si dnes často rozdělí víc lidí najednou, každý si hrabe ve svém regionu a může druhým něco přihrát – a kdo sdílí, nikdy neví, odkud se mu to nakonec vrátí.

Poděkování

Děkujeme Mojmíře za večer, po kterém si každý vytáhl kalkulačku ze šuplíku, Oli za raut a týmu WorkzSpace za zázemí. A děkujeme i vám, co jste přišli – stálicím i těm, co byli poprvé. Oficiálně jsme končili ve 20:30, ale povídání, raut a donkonce i tanec nám vydrželi skoro do čtvrt na jedenáct – a kdyby nás netlačil poslední večerní autobus, možná tam sedíme dodnes.

Přejít nahoru